Kdo nemá sny a plány, jako by nežil.

Kdo nemá sny a plány, jako by nežil. Přežívá ze dne na den a ráno se těší, až večer půjde spát. Ten, kdo má své sny a plány, má smysl žít a nemusí jej hledat v příručkách. Pocit lítosti nad tím, že den nemá více hodin, potkává většinou toho, kdo je šťastný a je v podstatě úplně jedno, co jej šťastným udělalo. Touha prodloužit tyto pocity je tedy přirozená, stejně jako chuť žít.

 Nevím, co vás vedlo k tomu, rozkliknout si tuto kolonku, ale když už jste tady, tak se se mnou ponořte do povídání, do příběhů, které se právě prvními slovy této stránky zabývají.

Snad mi dáte zapravdu, že na počátku je sen nebo přání, následuje plánování, jak svoje myšlenky zhmotnit, a potom přichází fáze, která je nejtěžší. Realizace. Zhmotnění něčeho, co jsme si vysnili. Ale proč ne? Proč si nevysnít něco, co se nám zdá nereálné, nemožné. Lidé odedávna toužili létat a dnes létají. Věřím, že se tomu dříve někteří smáli, ale byli tady lidé, kteří se svého snu nevzdali a šli si za svým. Právě díky těmto snílkům se uskutečnila díla, projekty ale i skutky, které by dnes bez výše jmenovaných třech fází neexistovaly.